O mně

Příběh, který píše samo S-R-D-C-E ❤️

Vím, dnes každý píše příběh od srdíčka nebo buduje značku s příběhem.…Mně samotné však tento příběh napsalo jedno pravé srdce…jednokomorové srdíčko mé milované dcery Emmy. 

 

Zdravím vás všechny, jmenuji se Sylva (mé první rodné jméno je sice Lenka, ale odmala mi nikdo neřekl jinak než Sylvo) a jsem PYŠNÁ MAMINKA dnes již 9leté Emmy. Emma není ledajaká holčička. Bojovná rebelka v těle křehké, empatické víly, které uprostřed tělíčka buší neskutečně silné avšak jednokomorové srdce. Právě tohle srdce píše můj příběh.

Vše začalo v roce 2014, kdy jsem otěhotněla. Pracovala jsem tenkrát jako zubní technik v bezvadném kolektivu a svou práci jsem milovala. Byla tvůrčí, náročná na estetiku a detail. Představovala jsem si, že porodím a za pár měsíců jsem v cuku letu zpět ve své tak moc milované práci. Ale to jsem ještě neměla tušení, že někdy se život právě v tom cuku letu může otočit totálně naruby.

V průběhu těhotenství se zjistilo, že miminko, které v sobě nosím má srdeční vadu neslučitelnou se životem, ale pokud po porodu podstoupí určité operace, je možné srdce předělat na jednokomorové a bude moct žít. Druhou možností bylo ukončení těhotenství… Myšlenky se mi střídaly v hlavě jak šílené, musela jsem si totiž připustit i možnost, že o miminko přijdeme…V tu chvíli, kdy jsem měla pomalu temno před očima, obrovský nával stresu mi zatemňoval mysl, strach byl silnější než já, slzy jako balvany se valily po celé mé tváři dolů k zemi…tak v tu chvíli mě moje Emma vší silou kopla do břicha, a já si uvědomila, že je to jasný vzkaz od ní “prober se, já jsem tady a chci být i tam venku s vámi…já to zvládnu…my to zvládneme.” A od té chvíle jsem nepochybovala, že by to mělo být jinak.

Emma se narodila na Mikuláše a čtvrtý den po narození podstoupila první osmihodinovou operaci srdce na mimotělním oběhu. (Je to jedna z nejnáročnějších operací vůbec.) Emma opět zabojovala a den před Vánoci a zároveň mými narozeninami nás pustili domů.

Bohužel, radost velice rychle vystřídal další strach. Ve třech měsících začalo srdíčko slábnout a Emma musela podstoupit další nečekanou operaci, kde byla šance na přežití padesát na padesát. Emma zabojovala znovu. Dnes má za sebou 3 velké operace a 3 katetrizace.

Emma nejedla, nespala, neprospívala, často proplakala celé noci…Já byla unavená, vyčerpaná, bez kamarádek a chutě cokoliv dělat. Začala jsem cítit, že potřebuji nějaké odreagování, jinak se zblázním. Má tehdejší práce byla kreativní a právě kreativitu jsem tuze postrádala. Vytáhla jsem proto ze sklepa zaprášený šicí stroj a zkusila na to mé vyzáblé neprospívající miminko ušít čepici a tepláčky. Výsledek pro mě byl v tu chvíli ohromující, byla jsem unešená a nabitá novou silou, která mi tak moc chyběla. Jakmile Emma na kratičkou chvilenku usnula, místo toho, abych šla spát také a doháněla obrovský spánkový deficit, sedala jsem za stroj a sílu čerpala právě šitím dalších kousků oblečků. Cítila jsem nával štěstí a obrovské osvobození od uplakaných všedních dní.

Své první výtvory jsem dala na Facebook a dostalo se mi milé odezvy. Začaly psát kamarádky, jestli bych jim také něco ušila. A tak se stalo. Ušila jsem pár věcí za cenu materiálu pro své blízké. Najednou začaly psát kamarádky kamarádek. Tak ve srandě říkám manželovi “naše Emma asi bude mít vlastní značku” a smála jsem se od ucha k uchu. V tu dobu Emma neuměla říct “máma”, ale říkala mi “nana”, a tak jsem založila inspirativní facebookovou stránku, kam jsem vystavila pár ušitých kousků a rázem se stránka začala rozrůstat. Psali mi cizí lidi se zájmem o mé výtvory. Byla jsem mile překvapena a trochu v šoku.

V tu samou dobu byly Emmě 3 roky, ještě stále nechodila, saturaci měla 86 % takže se zadýchávala a vyčerpávala s každou činností. Na jedné kontrole na neurologii se mě paní doktorka ptala, zda vím, co budu dělat, až mi skončí rodičák? … “Jak jako, co budu dělat?” problesklo mi hlavou. Asi mi nedocházela vážnost situace. Paní doktorka mi řekla, že mám dítě s vážným onemocněním a dost možná se už nikdy nebudu moct do práce vrátit…V hlavě se mi začaly honit otázky co s námi bude, co budu dělat, z čeho budeme žít a budeme mít na léky?

V tu chvíli mě “ozářila” má múza Emma a já se vydala na živnostenský úřad založit živnost. Vybrala jsem své stavební spoření, kde bylo pro tyto účely pár korun, ale na nákup většího množství látek to stačilo. Začala jsem tak šít na zakázku pod značkou NANA KIDS.

Po prvním roce jsem našetřila na první průmyslový stroj, druhý rok na druhý. Hrdá sama na sebe, jak se mi daří.

  

Avšak s větším objemem zakázek přišel chaos, žádný systém, stres. Mé lítání mezi Instagramem a Facebookem bylo zmatečné. Emma má časté (někdy i 3x v týdnu) kontroly u doktorů, do toho často stonala a moji zákazníci museli čekat, což není příjemné pro mě ani pro ně. Ta nejistota, jestli zvládnu zítra ušít objednané zakázky mě dostávala do stále většího stresu. Nikdy jsem totiž nevěděla, zda zrovna zítra neskončíme v nemocnici a já budu muset opět vše odsouvat a všem se omlouvat. A tak jsem začala hledat dílnu, která by mi pomohla s šitím některých kousků, které mi zabírají nejvíce času. Hledání dílny nebylo vůbec jednoduché. První zkoušky šití vzorků dopadly katastroficky a já v tom akorát finančně zahučela. Měla jsem chuť to zabalit…poněkolikáté. A stejně jako vždy, když jsem nevěděla jak dál, mě něco osvítilo nebo mi někdo vstoupil do života a podal pomocnou ruku. Pokaždé, když jsem se podívala na Emmu a promítla si, co vše ona zvládla, aby tu byla, tak to mi dodalo odvahu nevzdat se, vzchopit se a najít novou cestu.

Dílnu jsem našla. Vypracovala jsem si a vystupňovala nové střihy na bundy a vesty, které se začaly šít na předobjednávku. Jupííí. Stále mě však provází chaos, kterého se chci zbavit, ale nevím jak. Do toho přichází další smutek. V únoru 2023 nám na Slovensku zemřela milovaná babička a ve chvíli, kdy se slzami v očích hledám, jak se dostanu na pohřeb, mi z ničeho nic napsaly dvě ženy. Jedna s pomocnou rukou na tvorbu e-shopu a druhá s nabídkou pomoci s Instagramem. A to už jsme v současnosti, kdy na onom e-shopu právě nakupujete a Instagram frčí stejně jako já v plné síle na maximální otáčky.

 

Tak tohle je NANA KIDS. Značka, za kterou nestojím jen já, ale hlavně moje Emma a její obrovsky silné S-R-D-C-E, má podporující rodina a lidé, kteří mi pomáhají a motivují mě jít dál. 

D-Ě-K-U-J-U ❤️

Vaše Sylva.